Co rozumět pod termínem „bílé zlato“? Zlato je vždy žluté. Neexistuje žádné červené, bílé, nebo růžové zlato. Jsou ovšem slitiny tohoto kovu, které vlivem barvících příměsí nabývají různou barvu. Tuto skutečnost není třeba rozvádět, protože je známa zlatníkům odedávna.
K tradičním barvám zlatých slitin, ovlivněným poměrem legujících přísad stříbra a mědi, přibyla v průběhu devatenáctého století bílá. Výsledná barva zvolené slitiny byla ovlivněna zejména módou. Pokud se hovoří o bílém zlatě, až donedávna se pod tímto termínem rozuměla slitina s niklem nebo palladiem. Tyto kovy se též označovaly jako „bělící“ a výrazně ovlivňují barvu výsledné slitiny. Výsledná barva se pohybuje od stupně „premium“, přes „standard“ po „off-white (našedlé)“. Dippald Manchanda, technický ředitel Puncovního úřadu v Birminghamu, popisuje vliv bělících příměsí podle ryzosti slitin, vycházeje z ASTM (American Standard Testing Methods) D1925:
9 karátů:
Premium white – 375/1000 Au a alespoň 62/1000 Ag
Standard white – 375/1000 AU a alespoň 45/1000 Ag, zbytek ostatní legující prvky, 1% stříbra z hlediska bělícího efektu je ekvivaletní 1% zinku, 0,6% niklu nebo 0,6% palladia
14 karátů:
Premium white – 585/1000 Au a alespoň 265/1000 bělícího kovu (z toho 165/1000 primárního, tj. Ni nebo Pd nebo směsi obou)
Standard white – 585/1000 Au a alespoň 225/1000 bělícího kovu (z toho 120/1000 primárního, tj. Ni nebo Pd nebo směsi obou)
18 karátů:
Premium white – 750/1000 Au a alespoň 175/1000 bělícího kovu (z toho 135/1000 primárního, tj. Ni nebo Pd nebo směsi obou) nebo 750/1000 Au a alespoň 245/1000 bělícího kovu (z toho 140/1000 primárního, tj Ni nebo Pd nebo směsi obou)
Standard white – 750/1000 Au a alespoň 195/1000 primárního, tj. Ni nebo Pd nebo směsi obou)
22 karátů:
nelze bělit
Dva hlavní typy bílého zlata, které se vyskytují na trhu užívají k získání bílé barvy palladium, nikl nebo směs obou.
V současné době je nikl součástí většiny bílozlatých slitin. Tyto slitiny obsahují různé množství dalších kovů, které mají ovlivnit jejich mechanické vlastnosti.
Bylo zjištěno, že nikl vyvolává u 5% populace alergickou reakci. Od roku 1985, kdy Švédové Larsson-Stymne a Wildstrom popsali nádory na uších školaček, vyvolané alergickou reakcí, můžeme sledovat silnou kampaň proti jeho používání. Jak už je zvykem, mediální boj proti niklu se vede všeobecně, argumentuje se více slovně a psychologicky než věcně. V některých zemích je používání niklu pro předměty, které přicházejí do styku s pokožkou, zcela zakázáno, jinde je podmíněno zkouškou na otěr niklu. Jsou vedení kompetenční spory o způsobech kontroly.
Evropský parlament přijal 30. června 1994 Směrnici 97/27 EC, která byla uveřejněna 22. července 1994 v „oficiálním časopise Evropského společenství“. Touto směrnicí jsou zavázán země EU omezovat použití niklu a připravit jednotné metody kontrolního měření. Takzvaná „Niklová směrnice“, publikovaná v roce 1999, která vzešla z jednání ustavené pracovní skupiny, obsahuje 3 body:
1. Součástky výrobků. Které procházejí ušními boltci a jinými propíchnutými částmi lidského těla, nesmějí obsahovat více než 0,050 niklu.
2. Produkty, které jsou v přímém dlouhodobém stylu s pokožkou, nesmějí mít větší otěr 0,5 ng Ni/cm2 /týden. Sem patří náušnice, náhrdelníky, řetízky, nákotníky, prsteny, pouzdra náramkových hodinek, pásky hodinek a sponky.
3. Pokud předměty, uvedené v bodě 2. jsou pokoveny, ale pod povrchovou vrstvou je nikl, niklová slitina nebo niklová mezivrstva, pak test na otěr musí být pod uvedenou hodnotou i po dvouletém stálém používání, které se při zkoušce simuluje uměle.
Obavy z alergie na nikl a finančních následků pro výrobce vedou k tomu, že se od používání tohoto kovu postupně upouští, i když nebyl zjištěn ani jeden případ alergie, vyvolané slitinou bílého zlata s obsahem pod 5% niklu. Právní předpisy řady zemí omezují jeho použití u výrobků, které přicházejí ve styk s pokožkou. Proto je vyvíjen tlak na vývoj bezniklových slitin bílého zlata, které jsou přizpůsobeny požadavkům zpracovatelů. Při rozhodování o složení bílozlatých slitin vstupují kromě technologických parametrů do hry i další faktory. Pro vyloučení niklu, který je vyvíjen tak zejména ze strany hygieniků, kteří s poukazem na niklovou alergii chtějí používání tohoto kovu zcela odstranit. Přibližně u 10% žen a 2% mužů se projevuje alergická reakce pokožky na částech, které přijdou do styku se slitinami obsahem niklu. K vyvolání alergické reakce dochází významným působením alergogenních prvků. Při dotyku s niklovou slitinou jsou nejvíce ohroženy jizvy po propíchnutí ušních lalůčků. U citlivých osob může být slitinami niklu z prstenů, knoflíků na kalhotách nebo bílozlatých šperků vyvolána alergie i na jiných částech těla. Je třeba podotknout, že citlivost závisí hlavně na povaze slitiny a že není možno určit přijatelný limitní obsah. Zkušenosti ukazují, že obsah niklu pod 2% ve Slitinách bílého zlata nemá na citlivé osoby prakticky žádný účinek, zatímco obsahy nad 5% často vyvolávají potíže. Legislativa u některých zemí zakázala používání niklu u předmětů, které přijdou do styku s pokožkou tím, že zakazuje prodej nebo vyžaduje označení u předmětů, které poskytují více než 0,5 ng/cm2/týden dimethylglyoximovým testem k vytváření psychické bariéry napomáhají též dnešní snahy o ozdravení životního prostředí a omezení všech negativních vlivů.
Palladium, které nejlépe nahradí nikl zvyšuje bod tání slitin, navíc vzhledem k dramatickému zvýšení ceny vede i k vyšší ceně výsledné slitiny. Proto jsou hledány další možnosti získání bílé barvy slitiny zejména přísadou manganu a železa. Nové slitiny narážejí nejen na technické problémy, spojené s zaručením požadovaných vlastností, ale i na značný konzervatismus zpracovatelů. Aby se nahradil nikl, je nutno najít prvek nebo prvky, které mohou být přimíseny v dostatečném množství aby vyvolaly bělící efekt obdobný niklu při zachování odpovídajících mechanických a fyzikálních vlastností. Seznam takových bělících prvků, které by mohly nahradit nikl byl popsán O’Connorem. Jsou to stříbro, palladium, platina, kobalt, chrom, indium, cín, zinek, hliník, titan, vanad, tantal, niob, železo a mangan. Při srovnání vlivu těchto prvků bylo zjištěno, že z hlediska schopnosti vybělování jsou nejzajímavější železo a mangan. Při nahrazení niklu železem ve slitině obsahující alespoň 10 % Pd, přídavek 2-5% Fe má zajímavé mechanické a barevné vlastnosti. U 14karátových slitin, které obsahující nižší podíl zlata je přídavek železa problematičtější než u slitin 18karátových. Normandeau zjistil, že slitina, obsahující 180/1000 železa, 86/1000 palladia a 152/1000 mědi je charakterizována velkou tvrdostí (232 HV), obtížnou zpracovatelností a tmavě šedou barvou, zatímco zvýšení obsahu palladia na 167/1000 a snížení obsahu železa na 42/1000 poskytne slitinu vyhovující barvy bez významného zhoršení zpracovatelnosti.
Pokovování šperků rhodiem
Poslední dobou je často dosahován optický efekt pokovením šperku rhodiem. Tento kov je výrazně bílý, dává lesklý povrch již při vytvoření tenké vrstvy.
Při povrchové úpravě stříbra je povrch šperku chráněn před atmosférickými vlivy, takže nedochází k černání vlivem tvorby oxidu nebo sulfidu stříbra. Bílozlatým slitinám zvýrazní rhodiování bělost a lesk. U ostatních zlatých slitin je výsledná efekt obdobný, avšak po otěru vlivem používání postupně vystupuje původní barva slitiny. To má za následek reklamace. Protože nedošlo k porušení puncovního zákona (ryzost zůstává zachována), je třeba mít na paměti, že zákazník může napadnout pouze prodávajícího za klamavé označení. To je ovšem možné pouze v případě, že byl šperk prodán jako výrobek z bílého zlata. Proto doporučujeme u rhodinovaných šperků uvádět, že je povrch upraven rhodinem a zvlášť upozornit, jedná-li se o barevné zlato jako základní materiál. Puncovní úřad většinou informuje překladatele, pokud zjistí, že „duše“ šperku je z barevného zlata. Odpovědnost za šperk však nese samozřejmě prodávající. U rhodiovaných šperků z barevného zlata lze při pečlivém prohlédnutí pozorovat v místě, kde byly zkoušeny na prubířském kameni, nepatrnou žlutou skvrnku, kde prosvítá základní materiál. Ovšem je nutno si uvědomit, že otěr je prováděn vždy na nenápadném místě a na co nejmenší nutné plošce.